Historie města

Historie města Valašského Meziříčí se datuje od roku 1297, kdy se objevuje první zmínka o něm.

V listině, kterou roku 1377 udělil Oldřich Kortelangen Meziříčí právo na odúmrť, již je Meziříčí nazýváno městem. Od roku 1396 byl majitelem města Lacek z Kravař.

Lacek z Kravař byl majitelem Meziříčí až do roku 1416. V roce 1446 byl městu povolen sklad soli. Roku 1498 bylo městu uděleno právo vybírat mýto.

V roce 1502 získalo Meziříčí městský les. O dva roky později koupili město páni z Kunštátu a v okolí založili rybníky. V roce 1538 tehdejší majitel Jan z Pernštejna zahájil stavbu městských hradeb a renesanční zámecké budovy. O deset let později panství prodal Vilémovi staršímu z Žerotína. Žerotínové také stavbu zámku dokončili.

Na konci 16. století byl postaven renesanční hřbitovní kostel Svaté Trojice. Snad ze 16. století pochází také kostel Sv. Jakuba Většího.

Roku 1607 vypukl ve městě velký požár, při kterém shořelo asi 80 domů, kostel i radnice. Další katastrofa přišla krátce poté v podobě moru, při kterém zemřelona 2.000 obyvatel. Během třicetileté války Meziříčí velmi trpělo, bylo několikrát zničeno procházejícími vojsky a pustlo. Naposledy bylo vypáleno Švédy roku 1648. Po skončení války mělo Meziříčí jen polovinu obyvatel. Roku 1673 propustil Bernard F. ze Žerotína město z poddanství.

Z  roku 1677 pochází budova radnice na náměstí.

Na počátku 18. století bylo město přejmenováno na Valašské Meziříčí. Ve 20. letech 18. století proběhla přestavba zámku. V Krásně byla roku 1730 postavena barokní správní budova. Roku 1742 město vypálili Prusové. V polovině 18. století byla opět přestavěna budova zámku, byla zvýšena o jedno patro, boční křídla a nádvoří bylo doplněno o arkády. Zámek tak získal svou současnou barokní podobu. V 18. století byla také ke kostelu Svaté Trojice přistavěna dřevěná loď s ochozem.

Až do roku 1815 sídlili ve zdejším zámku Žerotínové, proto se mu začalo později říkat zámek Žerotínů. Po nich ho vlastnili Kinští. V 19. století se ve městě nacházel vrchnostenský dvůr, mlýn, palírna, pila a soukenická valcha. Od roku 1850 bylo město sídlem okresního hejtmanství, byl zde berní úřad a četnická stanice. V roce 1851 byl kostel Nanebevzetí Panny Marie obohacen o renesanční věž, která se okamžitě stala dominantou města. Roku 1854 odkoupil od Kinských zámeckou budovu rakouský stát a o rok později zde byla zřízena ženská věznice. V témže roce byla barokní správní budova v Krásně přebudována na empírový zámek Kinských.

Vznikly zde sklárny, roku 1859 textilní manufaktura a v roce 1864 tělocvičná jednota Sokol. Roku 1865 bylo centrum Valašského Meziříčí zničeno požárem, který zapříčinil, že v roce 1872 byl založen hasičský spolek. Roku 1883 získalo město první železniční spojení. Krásno se stalo centrem průmyslu a Valašské Meziříčí centrem kultury a vzdělanosti.

Roku 1905 vznikla Dadákova pražírna kávy. V letech 1908 -1909 byl postaven podle návrhu architekta Leoše Kaldy evangelický kostel v parku Botanika. Ve městě byly zakládány různé řemeslné školy a vznikaly četné řemeslné firmy. Roku 1923 bylo k Valašskému Meziříčí připojeno městečko Krásno. Z města se tak stalo jakési dvojměstí. V roce 1928 byla postavena hvězdárna a roku 1937 podnik Mikrofona, pozdější Tesla. Za 2. světové války sloužil zámek Žerotínů jako vojenský lazaret. Po válce byla roku 1948 postavena nová hvězdárna a dále vznikaly další školy. V téže době se do zámku Kinských přemístilo Valašskomeziříčské muzeum.

Dne 9. března 1954 se ve městě objevila epidemie Tyfu, které padlo za oběť přes 20 obyvatel města.

V roce 1972 bylo založeno Kulturní středisko a roku 1974 byla zahájena rekonstrukce zámku Kinských. O dva roky později se město rozrostlo o obce Bynina, Hrachovec, Choryně, Juřinka, Lhota a Poličná. Jako poslední se k městu připojila roku 1980 ves Podlesí. V roce 1988 byl zámek Kinských zpřístupněn veřejnosti. Dne 10. září 1992 bylo jádro města vyhlášeno Městskou památkovou rezervací. Roku 1995 proběhla výstavba nové radnice.